Bytová výstavba v roce 1968 a 2008 (I.)
„Zpětné zrcátko“ či „pohled dozadu“ je v životě společnosti i každého člověka užitečná věc. Porovnání toho, jak věci vypadaly včera a jak vyhlížejí dnes, vždy pomáhá v interpretaci aktuálního stavu. V ekonomii a hospodářském životě to platí také. Česká společnost má ale právě na tomto poli značnou nevýhodu. Pokud se komparativní úvahy či studie dostanou před rok 1989, pouštějí se na pole srovnávání nesrovnatelného. Socialistické hospodářství totiž fungovalo na základě zcela jiných principů a pravidel než ekonomika tržní. Přesto jsou taková porovnání nejen zajímavá, ale v některých ohledech i přínosná. To určitě platí i pro zmapování a porovnání stavu bytové výstavby na území České republiky v roce 1968 a 2008, tedy v rozmezí čtyřiceti let. Mimo jiné proto, že v této oblasti se sociodemografické faktory prosazují vždy a bez ohledu na odlišné poměry.
Do značné míry se v komunistických režimech veškeré hospodářské
aktivity odvíjely v systému příkazů a přídělů, které tak plnily roli
nabídky a poptávky. Současně ovšem ani komunistické vlády nemohly
ignorovat reálné potřeby lidí, tedy soukromou poptávku. Na sklonku
padesátých let právě taková situace nastala v bytové oblasti. Režim
tehdy začal řešit jakoby najednou vzniklý „bytový problém“, který byl
ovšem odrazem a výsledkem poválečné populační exploze a hospodářské
politiky, která ji dlouho nebrala v potaz. Po komunistickém puči v únoru
1948 byla česká i slovenská ekonomika jednoznačně orientovány na
produkci strojů a zařízení (Československo bylo díky svému vyspělému
strojírenskému průmyslu považováno za „kovárnu RVHP“) a v nemenší
míře na výrobu vojenské techniky. Na přelomu padesátých a šedesátých
let ale už bylo zřejmé, že ke světovému válečnému konfliktu (jak se
v sovětském bloku předpokládalo) nedojde, navíc začalo být
i komunistům zřejmé, že ani ostré represe nejsou schopny eliminovat
nespokojenost obyvatelstva s chronickým deficitem potravin, spotřebního
zboží a v neposlední řadě i bytů. Už od roku 1959 se tak
v pětiletých plánech rozvoje československé ekonomiky výrazně odráží
snaha o zvýšení bytové výstavby. Vzhledem k postupným změnám
politického klimatu směrem k větší otevřenosti (vyvrcholily v roce
1968 známým „pražským jarem“ a následnou sovětskou okupací
Československa) byly tyto tendence poměrně věrně zachyceny i v dobových
hospodářských statistikách, které byly jinak předtím i potom předmětem
značně zkreslujících úprav.
1968: oživení výstavby
Výsledky bytového censu z roku 1961 byly pro československý komunistický
režim alarmující. V předchozím roce se sice na území Čech a Moravy
postavilo 50 tisíc nových bytů, ale ani to nestačilo sanovat deficit
z předchozích let, kdy se bytová výstavba zcela zanedbávala.
V padesátých letech se sice stavělo hodně, ale především bunkry,
přehrady a továrny, zatímco na byty připadalo jen 14 % produkce tehdy už
kompletně zestátněného stavebnictví. Proto mj. průměrné stáří
českých bytů činilo 50 let. V následujících letech z těchto důvodů
bylo do bytové výstavby nasměrováno více zdrojů, což se projevilo
i vyššími, respektive nadprůměrnými mzdami stavebníků (průměrný plat
všech dělnických profesí na konci páté dekády minulého století činil
1 406 korun). Po zhruba deseti letech, tedy na konci šedesátých let, nebyla
přes nejrůznější opatření situace nijak výrazně lepší a
propagandistické heslo „pro každou mladou rodinu nový byt“ zůstávalo
jen zbožným přáním. V roce 1968 se v České republice postavilo
55,6 tisíc nových bytů, tedy jen o zhruba 10 % více než na počátku
šedesátých let. Přitom jejich celkový počet byl při sčítání, které
proběhlo o dva roky později, stanoven na 3,09 milionu, zatímco počet
obyvatel dosáhl 9,5 milionu.
Družstevní stavaři
Za zmínku stojí skutečnost, že v roce 1968 větší část nových bytů
představovala družstevní výstavba (34,3 tisíce), zatímco výstavba
v režii státu, která byla v předchozím desetiletí dominantní, se
výrazně snížila (11,6 tisíce bytů). Je ovšem na místě zkonstatovat,
že i socialistické družstevnictví bylo přímo řízeno státem a
v drtivé většině případů nešlo o spontánní aktivity. Poměrně
slabá byla tehdy individuální výstavba (7 tisíc bytů), což bylo mj.
způsobeno stálým nedostatkem stavebních materiálů na volném trhu.
Průměrná výrobní cena nového bytu (v bytových domech, obvykle
panelových) v té době činila 117 000 korun. V přepočtu na metr
čtvereční se tyto ceny pohybovaly na úrovni 2 890 korun u bytových ploch,
zatímco u ploch užitných činily 1 900 korun (v nových bytech byl poměr
těchto výměr zhruba 2 : 1). Stavěly se především byty o dispozici 2 +
1 a 3 + 1 (34, resp. 45 % veškeré produkce). Vybavení bytů samozřejmě
odrážely hospodářskou realitu – v roce 1968 bylo pračkou vybaveno 80 %
všech bytů, chladničkou 47 % a televizi mělo 66 % domácností (osobní
automobil pak 14 % českých rodin). Cena nových bytových jednotek ovšem
neměla žádný vztah ke mzdám, vedle výrobních či produkčních cen
ekonomika jinou cenu bytů neznala. Byty, či spíše jejich nájem, se
zásadně přidělovaly, tedy neprodávaly, přičemž takový „příděl“
byl bezplatný. Přímé za byt hrály omezenou roli jen v sektoru
družstevním, takže skutečné osobní vlastnictví se všemi dispozičními
právy přicházelo ke slovu jen u rodinných domů. U nových bytů šlo
pouze o různě koncipovaná užívací práva, která se lišila v domech
obecních, podnikových, vojenských apod., šlo tedy výhradně o domy a byty
nájemní. Nájmy a vůbec náklady na bydlení přitom nebyly vysoké. V roce
1969 byl průměrný plat v České republice na úrovni 1 887 korun (mzdu
nad 3 000 korun tehdy pobíralo méně než 5 % zaměstnaných), když
z těchto příjmů na bydlení (nájem, plyn, elektrická energie) připadaly
zhruba – dnes takřka neuvěřitelná – 3 %. Právě tady ovšem
porovnání se současností více než pokulhávají. Struktura osobních
výdajů v socialistické ekonomice byla zcela jiná než dnes. Zatímco
potraviny a průmyslové zboží (oděvy, obuv, drogerie apod.) shltly kolem 60
% příjmů, na veškeré služby, kam se vedle bydlení započítávala
i doprava, rekreace či kultura, připadalo jen 10 % všech výdajů
obyvatelstva.
Současným trendům rezidenčního trhu se bude věnovat další diskusní
setkání časopisu Stavební fórum s názvem Tržní cena versus užitná
hodnota VI. Uskuteční se 25.9.2008 na výstavišti v pražských Letňanech
v rámci veletrhu For Arch 2008. Hlavními tématy budou trendy
v architektuře – dispoziční řešení, hodnota designu, poptávka po
kvalitě, cena x lokalita x velikost bytů. Více informací o programu
diskusního setkání a on-line přihlašovací formulář naleznete na webu
diskusí.